Slyšeli jste někdy o Jessice Coxové? Jedná se o 32letou Američanku filipínského původu. Jako dítě studovala tanec ve svém domovském městě Sierra Vista v Arizoně, později se začala věnovat korejskému bojovému umění Taekwondu a již ve 14 letech získala svůj první černý pásek. Po střední škole nastoupila na Arizonskou univerzitu a promovala v oboru psychologie. Jedná se o aktivní potápěčku, řidičku auta a ve volném čase rovněž hraje na klavír. V roce 2011 se jí po tříletém výcviku splnil sen, stala se pilotkou letadla.

Jakkoliv se tato dívka jeví jako šikovná mladá dáma, na kterou mohou být její rodiče náležitě pyšní, nejspíše čekáte na nějakou pointu této krátké biografie. A tím zásadním faktem, který dává předchozím informacím úplně nový význam, je, že Jessica se narodila s velice vzácnou vrozenou vadou, totiž zcela bez horních končetin. To už je úplně jiná píseň, nemyslíte?

Smyslem mého dnešního příspěvku je důraz na překonávání obtíží, odmítnutí smířit se s nepřízní osudu a rezignací. Je poměrně snadné říci si, že něco je nemožné a obhajovat to pro sebe i pro okolí argumentací, že nikdo přede mnou to rovněž nedokázal. Ale s tímto přístupem by možná ještě dnes ženy neměly volební právo a ve Spojených státech by nevládl Afroameričan. Arnold Schwarzenegger v jednom ze svých legendárních motivačních projevů nabádá, abychom neporušovali zákon, ale porušovali pravidla. Na výtku, že něco nejde, že to nikdo nedokázal, odpovídá nadšenou výzvou, že on teda bude první, kdo to dokáže. V roce 1970 slýchal ze všech stran Reinhold Messner to, co pak ještě před mnohým dalším výstupem: „Tohle je nemožné! Buď půjdeš zpět, nebo zemřeš.“ (Tertium non datur – třetí možnost neexistuje. Jak já tento latinský výrok nesnáším.). Nicméně on tehdy se svým bratrem jako první v historii Rupálskou stěnu Nanga Parbatu pokořil a navíc přešel na druhou stranu hory, kde čelem k smrti odmítnul nevyhnutelné, nezajímalo ho, že nelze přežít. Šel dál, bojoval, zkoušel to a přežil.

Daly by se vyjmenovat desítky a desítky dalších příkladů z různých oborů, kdy někdo odmítl nemožné, postavil se proti davu a uspěl. V roce 1927 Charles Lindbergh přeletěl Atlantik, V roce 1955 si Rosa Parksová řekla, že neuvolní místo v autobuse bělochovi, v roce 1961 se podíval Jurij Gagarin do vesmíru, v roce 1991 se Nelson Mandela po 28 letech věznění stal prezidentem JAR a v roce 2013 papež František vzkázal, že nebe je tu i pro nevěřící.

Nechci čtenáře mylně klamat, že pouhou snahou je možné dokázat všechno na světě, jsem však bytostně přesvědčen, že odmítnutím standardů, posouváním hranic a vzpíráním se překážkám i nenecháním odradit se neúspěchy je každý schopen překvapit sebe i okolí, najít nové smysly, výzvy a limity určené k překonání. Ať se již dostaneme do jakkoli nepříjemné situace, vždy můžeme jako Elzéard Bouffier začít sázet stromy.